20 let Domova, 20 let života...

20 let Domova, 20 let života...

Již dvě desetiletí funguje v malé jihočeské obci Veselíčko azylový dům, který nabízí svou pomoc a podporu maminkám a dětem v nelehké životní situaci. Do dnešního dne poskytl přechodné útočiště  998 klientům (350 ženám a 648 dětem).

Budova bývalé fary, ve které je sociální služba poskytována, se tak stala němým svědkem mnoha příběhů o nelehkých podmínkách, ve kterých musely ženy s dětmi žít, o šrámech na těle i duši, které na nich zanechalo prožité domácí násilí, o těžké situaci spojené s nízkými příjmy, zadlužeností, nezaměstnaností. Ale také příběhů o naději, že se mamince podaří odrazit od pomyslného dna a vytvořit pro sebe a své děti lepší budoucnost. Je nutné dodat, že pokud jsou maminky skutečně ochotné pracovat na řešení svých problémů, daří se často tyto naděje naplňovat. Pracovníci Domova jim v tom pomáhají nabídkou sociálně-právního poradenství, pomoci s péčí o děti a domácnost, v případě potřeby poskytují potravinovou i materiální podporu. Pro klienty pořádají výlety a volnočasové aktivity, při kterých mohou rozvíjet své dovednosti (výtvarné dílny pro děti, kurzy vaření, atd.). 

 20 let Domova, 20 let života
Ve čtvrtek 18. 5. 2017 se v areálu Domova konala veliká narozeninová oslava, na které se sešlo mnoho významných hostů – mezi nimi i maminky, které zde dříve bydlely  a přijely se pochlubit, jak se jim dnes daří a poděkovat.  Každý klient i každý pracovník zanechal v Domově svůj otisk, největší podíl na jeho dnešní podobě a bezproblémovém fungování má paní ředitelka Marie Sádlová a paní Miroslava Zelenková (pracovnice v sociálních službách), které provází azylový dům od počátku jeho fungování, celých 20 let. Za tu dobu se mnohé změnilo, jiná je situace, ze které maminky přichází, změnily se i možnosti, jakým způsobem a do jaké míry lze jejich problémy řešit, nezměnila se však společná motivace - pomoci zdejším dětem, aby měly šanci na lepší budoucnost. A s tím souvisí i motto Domova: „Nikdy neříkej, cizí dítě“.   

 DSCF5237

Zleva: Mgr. Martina Zýková, Marie Sádlová, Miroslava Zelenková, Mgr. Michaela Baslerová

Čtveřice obětavých a odvážných žen, která před 20 lety azylový dům ve Veselíčku zakládala a společnými silami vybudovala. I když život jejich cesty rozdělil, stále je pojí přátelské pouto a Domov sv. Alžběty se stal pro všechny srdeční záležitostí.

 

 Příběh paní Aleny
Jmenuji se Alena , je mi 23 let a mám 2 malé děti. Po náročném rozchodu s přítelem – který nás doslova vyhodil na ulici, jsem skončila v azylovém domě. Bez peněz, bez jídla. Začala jsem řešit dluhy, naučila se šetřit – umím si sepsat jídelníček, takže když to takhle půjde dál, věřím, že se mi podaří našetřit na kauci a budu mít vlastní bydlení.  Děti jsou tady spokojené, je tu velká zahrada a mají tu kamarády. Já bych ale raději bydlela ve svém.

 

Příběh paní Jany
Paní Jana má 7-letého syna a je v Domově sv. Alžběty ubytovaná již tři měsíce.  Manžel před rokem přišel o práci a svůj stres z náročné situace si začal vybíjet na manželce, ponižoval ji a nadával jí před synem, podle něj neudělala nic dobře. Poslední kapkou bylo, když ji v přítomnosti syna zbil.  Situaci se paní Jana rozhodla řešit  přestěhováním do azylového domu. Odpočinula si, pomalu znovu získává sebeúctu. V současné době řeší rozvod s manželem, doufá, že již bude žít se synem ve větším klidu.